abstrakt

měla bych psát abstrakt k seminárce.

měla bych psát abstrakt k seminárce, dneska to mám mít odevzdaný, ale zatím vlastně ani nevím, o čem budu psát. měla bych dodržet co říkám a když jsem týden zpátky dvakrát nezávisle na sobě prohlásila, že teď týden nebudu pít, měla bych to udělat. nebo nedělat.

měla bych si nekupovat pivo a nepřemýšlet nad pivem když si ho kupovat nemůžu; měla bych nechat michala chvilku dýchat a měla bych nepřemýšlet nad michalem když nedýchám já. je to moje právo, jasně, ale lidský práva jsou víc výsada než samozřejmost a to pěkně prosím jenom když je člověk svéprávnej.

měla bych jíst víc nebo míň, tak nějak se nemůžu rozhodnout, jedno nebo druhý; měla bych do školy chodit víc a do práce míň a možná naopak a možná ani jedno. proč? proč ne.

sem tam se se mnou někdo začne bavit. a ať už ty lidi znám nebo ne, je to vždycky stejně nepříjemný; nechci s váma mluvit a nechci vám vykládat ty věci co vám vykládám a nechci se tvářit pobaveně, když jste vtipní. jenže tak nějak nechci ani sedět doma a přemýšlet nad pivem nebo nad michalem a u toho vlastně moc nedýchat.

někdy si říkám, jestli se to nevrací zpátky.

tak nějak periodicky.