16.2.2023 (Brno je malý)

Brno je malý a zvláštní a tak trochu nebezpečný, velká vesnice, kde se osudy potkávají způsobama, který jsou často horší, než by sis představoval. Bezpředmětný a studentský a na tu studentskost se začínám cítit stará. Kolik ti je, kolem 40? Jasně, přijde mi to podobný, jako lidi, kterým táhlo tři roky zpátky na třicet. Všechnos už musel slyšet nejmíň třikrát, nemám ti intelektuálně co nabídnout a tak zavřu pusu a budu poslouchat o dřevě, o vojně, o písničkách, co se dřív zpívaly. // Brno je malý a bezpředmětný, ale nikdy nebylo nepřátelský. Všechny chyby byly společný a žádný příkoří nebyla ničí vina. Jsme hloupí lidé a teprve se učíme, jak jeden s druhým zacházet a to, že občas někdo rozbije můj porcelán přece neznamená, že je špatnej člověk; ne každej vidí to kladivo, co drží v ruce, kterým se bezelstně ohání. / Na rozích ulic potkávám tváře a ruce, který bych měla důvěrně znát, ale spíš je zapomínám. // Všechny podniky mě vždycky přivítaly s otevřenou náručí a ponořit se do nasládlýho oparu kouře a do špinavýho gauče a do hlubin něčeho, co dřív bejvalo sklep a teď je to domov pro lidi, co mají najednou práce a neví co s nima, je přece ten můj životní sen. Dejchá na mě dekadence, její dech cejtim na tváři a najednou ji nechci obejmout a držet se jí až do konce mýho malýho světa, protože jsem po letech našla balanc a k tomu se úpadek příliš nehodí. // Nejsem přece žádnej troškař, ale pivo si dám jenom malý, díky moc, a cígo radši vůbec, však mě pak budou bolet plíce, i kdyby jenom málo. Malá snaha o zachování vlastní existence. Předpověď byla jiná a bejt si svou vlastní osudovou rosničkou mi asi není přáno, ale co s tím životem, když už tu je; a tak zavřu pusu a budu poslouchat o práci, o problémech, o malých láskách. // Věty, který by normálně byly někomu věnovaný, dneska nahážu do větru. Chci se přestat bát a tak se snažím zůstat neutrální, ale ne prázdná. Je to balanc, kterej ještě neznám a neumím, ale kterej hrdě zařadím ke všem těm projektům, co nikdy nedokončím, ale opravdu mi na nich záleží. // Sejde z očí, sejde z mysli. / Při pádu další výškové budovy si přeju něco, co se do mě zaryje.

04/08/20 (rozmarýn)

až zavoní mi do oken rozmarýn

rozrazím dveře

a snad i bez kulturního rozhledu

ocením výhled

na moře

rozmarně mávat rozkošatělým stromům

vést s nimi rozhovor

pak je zvát domů

rozevřít náruč

a dát se

komu?

02/08/20

modrý oči po ránu

a modrý oči k večeři

modrý oči obědvám

a objímám je v příšeří

oči, který šilhají

a jedno se mi vyhýbá

snad sledují mne potají

když strnu strachy, nehybná

oči s vůní pravý lásky

která trochu vyčichla

oči, který chtějí něhu

a já ti je vypíchla

13/7/20

po stopách lesních víl
pokleknu do mechu
bez dechu
pro tvoji útěchu
abys mě pochopil

07/07/20

dům, který do ticha dýchá
let sté vlaštovky
a stoletá bříza -
mír.
nedotýkej se mého klidu
a koukej jen koutkem oka
našlapuj lehce,
dýchej zhluboka.

až se malíčkem dotkneš spadeného listu
až ti ta bříza něco pošeptá
zapomeň na slova realistů
zapomeň na roli člověka.

30/6/20

pozvednuvši češtinu přechodníkem
pozvednu sebe
dalším správným rozhodnutím
za dalším mylným rozcestníkem

pozvednuvši svého ducha
pozvednu sebe
ve snaze mít duši dobrodruha
jak předpoví další mylná předtucha

pozvednuvši svoje standardy
pozvednu sebe
a koho dalšího vyberu si do party
bude se odvíjet od duchu avantgardy

pozvednuvši sebe
pozvednu tebe
aby ses ty za mě nestyděl
a já nezáviděla

28/5/20

za tmy si připadám sama.

zatni zuby

za tmy

a nebul.

stejně je s tebou vždycky drama

a to, že už neumíš bejt sama

ani s náma

to si vyřeš

za tmy

sama.