úterý 17. října 2017

všem vztahům zničeným mýma depresema

D., občas si na tebe vzpomenu. jak se máš, kam teď chodíš na výšku. proč ses mi od března neozval. a vím, že není moje právo si stěžovat, když já jsem se ti za ty čtyři roky ozvala... snad ani nikdy. vyhodila jsem tě ze svýho života a asi to nebylo fér.

začínáš mi chybět až teď, po vší tý době. možná bys pro mě byl lepší než kdokoli z těch dalších. možná jsme k sobě fakt patřili. měla jsem teď pár let takový šílený období. málokdy doma, pořád s někým. ty asi zase dost piješ, co? chtěla bych se s tebou opít.

bylo to s tebou jednoduchý, tak jednoduchý až jsem tě přestala mít ráda. ale už jsem měla složitýho dost a teď chci trochu klidu. myslíš, že kdybych nebyla blbá, byli bychom spolu pořád? a měli klid?

...

E., ty mi začneš chybět až za pár let, myslím. znals mě překvapivě dobře na to, jak málo jsme se znali. je to trochu humorný.

bylo to celý hrozně nevinný, a to na tom bylo super. ale taky jsem byla smutná a čekala, že mě opravíš. což nebyla tvoje povinnost. a nejspíš jsi o tom ani nevěděl. tak promiň.

...

P., lol. sem se přes tebe asi úplně nedostala. fakt to byly šťastný momenty. sem piča.

neděle 13. srpna 2017

13/08/2017

v jeden moment sedím na jeho posteli a říkám si proč se vlastně oblíkáme, proč máme jít zase někam pít, proč bychom někam chodili když přece můžeme zůstat doma a koukat se na dokumenty o kapitalismu a já mu můžu dát pusu na tvář, i když na mě bude ráno protivnej a zapícháme si i když mám ty krámy, ono to nevadí, když je člověk - už zase na sračky.

a pak brečím v šalině protože na mě zvýšil hlas, jo já vím, nemyslel to tak, jo já vím, však se nezlobím, jo byla to moje chyba a bejt spolu prakticky neustále je těžký a (hrozně přirozený a) já za to nemůžu že brečím, to jenom moje hlava začala křičet v přímé návaznosti na něj.

sedět na zemi je fakt nepříjemný, když má člověk bolavej močák a vlastně v ten moment tak nějak není příjemný nic, ono když se dva dny předtím člověk opije na čtyři paraleny, úplně to kondici neprospívá, stejně jako ten nedostatek jídla a panáky zdarma, ale je to přece sranda a o to běží; a pak dávám lajnu a půl, ale piko ne, piko je špatný, říkala mi to ta šestnáctiletá holka včera, k patnáctinám první koláč a tak.

domů ve čtyři ráno a probouzíme se pozdě, měli jsme jet do práce - už zase - ještě pořád na mrdky a zorničky rozjetý až na půdu, oblíct se (zapomenout si někde zapadený spodní prádlo) a pryč, pryč na šalinu a kámo, práci asi nezvládnu, takže ahoj ahoj uvidíme se večer, žejo, jo jasně, večer jako vždycky, a já jedu domů a ačkoli se snažím se nepoblít, není to až tak nepříjemná cesta


sobota 1. července 2017

dlouho jsem nepsala. ani nevím, jestli to pořád umím. taky jestli mi na tom vůbec záleží.

neděle 2. dubna 2017

dokud nás smrt nerozdělí

tentokrát to vyjde,
slibuju
už asi potřetí
(tenhle týden)

budu, kde mám být
budu se víc usmívat
Už nebudu pít.

nějak někdy něco
(vlastně nikdy nic)
nefunguje

a tak ve tři ráno
přísahám věrnost
dalšímu půllitru

čtvrtek 9. února 2017

desecration is the smile on my face

tři roky jsem se nezamilovala v takovýmhle stylu a je to celkem blbý, ale aspoň nemám čas být smutná kvůli svýmu ex, když mě teď zase nechce někdo jinej

plánuju výlety stopem místo nějakých festivalů, plánuju tetování, plánuju a je mi hrozně smutno protože nejvíc ze všeho chci někoho, do koho můžu být nenápadně zamilovaná a kdo mě bude objímat, když se nebudu cítit dobře a s kým nebudu chodit ale zároveň nebudeme tak úplně ani kamarádi

a místo toho mám kamarády, jo, jasně, ale bojím se že mě nemají rádi (jako vždycky) a mám práci do které chodím se spánkovými deficity a mám kašel kvůli kterýmu nejdu do školy a on mi sice okomentuje fotku na instagramu ale neodepíše a mám vlastně i radost z těchhle neuvěřitelně stupidních a iracionálních myšlenek, protože mám konečně nad čím uvažovat

a po dlouhý době mi někdo takhle chybí

nějak nedokážu počítat svýho bývalýho, nějak mi paměť neslouží a i když jsme se rozešli tak před měsícem, nevím jak vypadá a nevím jak se chová a nepamatuju si. je to blbý. blbý, ale příjemný, a tak si stěžuju jenom trochu

nejdůležitější je zlomit si srdíčko sama už na začátku. žádný naděje, žádný očekávání, nic. jinak se mám celkem dobře. (možná zítra uvidím honzu)

((příšerně zhulená jsem u baru poloseděla pololežela s hlavou v jeho klíně a on mě hladil ve vlasech. proč jsem se zvedala?))
((když říkám něco stupidního, vždycky mi někdo sahá na obličej ať mlčím, tak jsem mu udělala totéž a další dva dny jsem měla na malíčku otisky jeho zubů))
((a tak.))

středa 1. února 2017

do hospody lezu i bez peněz

průběžně teď kalím s ex svýho bývalýho

fajn holka

v jedné čajovnohospodě už mě znají tři čtvrtiny barmanů, no taky když pořád vysedáváme na baru

jsem teda děsně unavená

ale pořád něco dělám a je to fajn

když jsem smutná a začnu nad ním přemýšlet, řeší to sklíčko s pivem

takže moc nebývám smutná

spíš se hodně často směju

a jsem zmatená