úterý 22. května 2018

22/5/18

falšuju city a osobnosti
když měsíc barví tvoje ruce
do zlata

jako Midas zjišťuju
že chtít hodně se nevyplácí
a třpyt nepřekoná teplo
těla

pondělí 14. května 2018

15/5/18

M. je láska a jeho dva kamarádi jsou super a pár dní zpátky jsme byli na táboráku, kde on nebyl, a hrozně moc času jsme si jenom povídali o tom, jak moc ho máme rádi. H. ho nesnáší a je to vzájemný a já vlastně ani nevím, s H. jsem taková smutná a bojím se že mě nemá rád a M. věřím každý slovo. asi protože to nejsou jenom slova.

pondělí 5. března 2018

5/3/18

přijde mi takřka neuvěřitelný, jak dlouho jsem nenapsala ani písmenko - když tedy nepočítám maturitní práce a podobné zhovadilosti. zajímavý věci se mi teď dějí pořád a já nevím, co bych měla nebo mohla zdůraznit a vlastně ani nevím, jestli něco z toho dává (nebo má) smysl.

úterý 17. října 2017

všem vztahům zničeným mýma depresema

D., občas si na tebe vzpomenu. jak se máš, kam teď chodíš na výšku. proč ses mi od března neozval. a vím, že není moje právo si stěžovat, když já jsem se ti za ty čtyři roky ozvala... snad ani nikdy. vyhodila jsem tě ze svýho života a asi to nebylo fér.

začínáš mi chybět až teď, po vší tý době. možná bys pro mě byl lepší než kdokoli z těch dalších. možná jsme k sobě fakt patřili. měla jsem teď pár let takový šílený období. málokdy doma, pořád s někým. ty asi zase dost piješ, co? chtěla bych se s tebou opít.

bylo to s tebou jednoduchý, tak jednoduchý až jsem tě přestala mít ráda. ale už jsem měla složitýho dost a teď chci trochu klidu. myslíš, že kdybych nebyla blbá, byli bychom spolu pořád? a měli klid?

...

E., ty mi začneš chybět až za pár let, myslím. znals mě překvapivě dobře na to, jak málo jsme se znali. je to trochu humorný.

bylo to celý hrozně nevinný, a to na tom bylo super. ale taky jsem byla smutná a čekala, že mě opravíš. což nebyla tvoje povinnost. a nejspíš jsi o tom ani nevěděl. tak promiň.

...

P., lol. sem se přes tebe asi úplně nedostala. fakt to byly šťastný momenty. sem piča.

neděle 13. srpna 2017

13/08/2017

v jeden moment sedím na jeho posteli a říkám si proč se vlastně oblíkáme, proč máme jít zase někam pít, proč bychom někam chodili když přece můžeme zůstat doma a koukat se na dokumenty o kapitalismu a já mu můžu dát pusu na tvář, i když na mě bude ráno protivnej a zapícháme si i když mám ty krámy, ono to nevadí, když je člověk - už zase na sračky.

a pak brečím v šalině protože na mě zvýšil hlas, jo já vím, nemyslel to tak, jo já vím, však se nezlobím, jo byla to moje chyba a bejt spolu prakticky neustále je těžký a (hrozně přirozený a) já za to nemůžu že brečím, to jenom moje hlava začala křičet v přímé návaznosti na něj.

sedět na zemi je fakt nepříjemný, když má člověk bolavej močák a vlastně v ten moment tak nějak není příjemný nic, ono když se dva dny předtím člověk opije na čtyři paraleny, úplně to kondici neprospívá, stejně jako ten nedostatek jídla a panáky zdarma, ale je to přece sranda a o to běží; a pak dávám lajnu a půl, ale piko ne, piko je špatný, říkala mi to ta šestnáctiletá holka včera, k patnáctinám první koláč a tak.

domů ve čtyři ráno a probouzíme se pozdě, měli jsme jet do práce - už zase - ještě pořád na mrdky a zorničky rozjetý až na půdu, oblíct se (zapomenout si někde zapadený spodní prádlo) a pryč, pryč na šalinu a kámo, práci asi nezvládnu, takže ahoj ahoj uvidíme se večer, žejo, jo jasně, večer jako vždycky, a já jedu domů a ačkoli se snažím se nepoblít, není to až tak nepříjemná cesta


sobota 1. července 2017

dlouho jsem nepsala. ani nevím, jestli to pořád umím. taky jestli mi na tom vůbec záleží.

neděle 2. dubna 2017

dokud nás smrt nerozdělí

tentokrát to vyjde,
slibuju
už asi potřetí
(tenhle týden)

budu, kde mám být
budu se víc usmívat
Už nebudu pít.

nějak někdy něco
(vlastně nikdy nic)
nefunguje

a tak ve tři ráno
přísahám věrnost
dalšímu půllitru