16.2.2023 (Brno je malý)

Brno je malý a zvláštní a tak trochu nebezpečný, velká vesnice, kde se osudy potkávají způsobama, který jsou často horší, než by sis představoval. Bezpředmětný a studentský a na tu studentskost se začínám cítit stará. Kolik ti je, kolem 40? Jasně, přijde mi to podobný, jako lidi, kterým táhlo tři roky zpátky na třicet. Všechnos už musel slyšet nejmíň třikrát, nemám ti intelektuálně co nabídnout a tak zavřu pusu a budu poslouchat o dřevě, o vojně, o písničkách, co se dřív zpívaly. // Brno je malý a bezpředmětný, ale nikdy nebylo nepřátelský. Všechny chyby byly společný a žádný příkoří nebyla ničí vina. Jsme hloupí lidé a teprve se učíme, jak jeden s druhým zacházet a to, že občas někdo rozbije můj porcelán přece neznamená, že je špatnej člověk; ne každej vidí to kladivo, co drží v ruce, kterým se bezelstně ohání. / Na rozích ulic potkávám tváře a ruce, který bych měla důvěrně znát, ale spíš je zapomínám. // Všechny podniky mě vždycky přivítaly s otevřenou náručí a ponořit se do nasládlýho oparu kouře a do špinavýho gauče a do hlubin něčeho, co dřív bejvalo sklep a teď je to domov pro lidi, co mají najednou práce a neví co s nima, je přece ten můj životní sen. Dejchá na mě dekadence, její dech cejtim na tváři a najednou ji nechci obejmout a držet se jí až do konce mýho malýho světa, protože jsem po letech našla balanc a k tomu se úpadek příliš nehodí. // Nejsem přece žádnej troškař, ale pivo si dám jenom malý, díky moc, a cígo radši vůbec, však mě pak budou bolet plíce, i kdyby jenom málo. Malá snaha o zachování vlastní existence. Předpověď byla jiná a bejt si svou vlastní osudovou rosničkou mi asi není přáno, ale co s tím životem, když už tu je; a tak zavřu pusu a budu poslouchat o práci, o problémech, o malých láskách. // Věty, který by normálně byly někomu věnovaný, dneska nahážu do větru. Chci se přestat bát a tak se snažím zůstat neutrální, ale ne prázdná. Je to balanc, kterej ještě neznám a neumím, ale kterej hrdě zařadím ke všem těm projektům, co nikdy nedokončím, ale opravdu mi na nich záleží. // Sejde z očí, sejde z mysli. / Při pádu další výškové budovy si přeju něco, co se do mě zaryje.